V dnešní době mají všichni plné zuby online-výuky, online-konferencí, online-komunikace a vlastně všeho, co začíná slovem online. V době lockdownu nám online-činnosti nahradily činnosti reálné, proto pro mnohé i toto slovo dostalo až hanlivý význam. Symbolizovalo nám náhražku něčeho skutečného, co nemůžeme mít. Proč ale chovat averzi k internetu a virtuálnímu prostoru?
Co se jednou naučíš, můžeš využívat všude
Když se učíme pracovat s něčím, co je pro nás nové, vždycky je to ze začátku náročné. Tak to bylo i s online režimem. Někteří na to byli zvyklí už z dřívějška o to víc pak ztráceli trpělivost s těmi, kteří doposud pracovali s papíry a s novou technikou se teprve učili. Hlavní je nebát se zeptat, přestože si možná budete připadat hloupě. Lepší je vznést jeden hloupý dotaz a něco nového se naučit než zůstat hlupákem do konce života. Občas je dobré se pobavit s ostatními, kteří pracují ve stejných programech, a nasdílet si tipy a vychytávky. Ušetří to spoustu překlepů a šlápnutí vedle. Až se to může zdát neuvěřitelné, děti mají v technologiích mnohdy lepší přehled než dospělí. Vůbec není ostuda se zeptat někoho mladšího, syna, dcery, klidně i vnuka nebo vnučky, jak něco funguje. Může to váš problém vyřešit docela rychle.
Rozhodně nejsou důvody, proč se technice a digitalizaci vyhýbat. Pokud se vám podaří vyhnout se internetu v zaměstnání, objeví se ve formě žákovské knížky nebo objednávání obědů vašeho dítěte. Zatímco když se to jednou naučíte, budete to moct využít v mnohých jiných situacích, kde vám počítač ušetří čas i peníze. Někdy je lepší si přečíst na internetu, že na úřadě mají v pondělí zavřeno kvůli odstávce vody a na úterý si musíte zarezervovat termín přes rezervační systém. Když to uděláte, zkrátí to vaši dobu čekání na přepážce a čas, který můžete strávit na nějakém příjemnějším místě s přáteli. Samozřejmě, že někdy něco nefunguje, ale je potřeba neztrácet hlavu, jsou to pořád jenom věci.